Beowulf

Beowulf (staroanglicky Vlk včel – kenning pro medvěda) je staroanglický hrdinský epos psaný aliteračním veršem. Se svými 3182 verši představuje nejvýznamnější dílo staroanglické literatury; zároveň tvoří 10 % veškerého textu zachovaného v tomto jazyce. Jak je u středověkých děl obvyklé, epos nemá žádný původní dobový název. Od 19. století se celá báseň označuje jménem jejího hrdiny Beowulfa.

Dochovaný rukopis

Beowulf se dochoval v jediném rukopise, který je uložen v Britské knihovně (British Library).

Tento kodex je podle knihovny sběratele sira Roberta Cottona, z níž původně pochází, označován jako Cotton Vitellius A.xv. V roce 1731 byl částečně poškozen při požáru v Burnham House. Islandský učenec Grímur Jónsson Thorkelin nechal roku 1787 v Britském muzeu pořídit jeho opis a sám zhotovil kolem roku 1789 další. Vzhledem ke špatnému stavu originálu mají tyto opisy pro moderní badatele velký význam.

Zápis Beowulfa je součástí sbírky zvané Nowell Codex, která společně s kodexem Southwick tvoří svazek Cotton Vitellius. Nowell Codex obsahuje dále další staroanglické prozaické i básnické texty, mezi jinými dochovaný zlomek básně Judith.

Nowell Codex byl zapsán dvěma různými písaři, první zaznamenal prozaické texty a Beowulfa po 1939. verš. Za dobu vzniku rukopisu se na základě paleografických indicií pokládá zhruba rok 1000, báseň sama je však zřejmě starší, přesná doba vzniku není známa. Starodávná slova v textu by napovídala první polovinu osmého století, ale diskutuje se i o pozdějších datech.

Jazykem básně je pozdní západní saština (west Saxon), avšak objevují se i stopy jiných anglosaských dialektů. Podle některých náznaků mohla být báseň původně složena v některém dialektu Anglů, nejspíše v mercijštině.

Děj básně se neodehrává v samotné Anglii, ale v oblasti Dánska a Švédska pátého a šestého století. Vypráví o skutečných historických osobnostech (géatský král Hygelák, mercijský král Offa). Látka se dostala do Anglie zřejmě společně s Angly, kteří sem od pátého století přesídlovali z kontinentu. 

Vyprávění sleduje osud mladého hrdiny Beowulfa z géatského národa. Identita Géatů není spolehlivě vysvětlena; mohlo se jednat o Gauty, Góty nebo i Juty (nejpravděpodobnější se zdá možnost, že šlo o Gauty). Hrdina odjíždí se čtrnácti družiníky do Dánska, aby pomohli králi Hróthgárovi, kterého sužuje lidožravý netvor Grendel (v severské tradici troll). Ve dvou bitvách přemůže Beowulf nejprve Grendela a pak jeho matku toužící po pomstě. Hróthgár odmění Beowulfa bohatými dary. Druhá část básně se odehrává po mnoha letech. Beowulf, který se stal géatským králem, se utkává s ohnivým drakem, který pustoší jeho zemi. Tak jako v první části táhne s početným průvodem proti nebezpečí. Tentokrát však musí zaplatit životem, v rozhodující chvíli při něm stojí jen jeho synovec Wígláf.

V básni popsaná společnost si cení cti, odvahy a statečnosti; bojovníci jsou obdivováni a dosahují významných postů. Kdo se stane králem a tím pádem ochráncem země, očekává od svých mužů služby v boji, ti jsou pak za nasazení odměněni zbraněmi, cennostmi a půdou.

Život jedince je v rukou osudu, Beowulf jde do bitev s tím, že nikoli on sám, nýbrž osud rozhodne o výsledku – filozofie hluboce zakořeněná v severské tradici.

V básni se mísí severské a křesťanské tradice. Postavy prokazují všechny charakterové vlastnosti ceněné v germánské a severské tradici. Morální soudy jsou však často vynášeny z křesťanského hlediska. I Grendel je jako potomek bratrovraha Kaina zařazen do křesťanského žebříčku hodnot. Spekuluje se, že Beowulf představuje pokřesťanštěné zpracování původní severské látky.

Beowulf v češtině

Beowulf v češtině vyšel poprvé v roce 2003 ve výpravném vydání v nakladatelství Torst. Překladatel Jan Čermák, který za překlad obdržel Cenu Josefa Jungmanna, knihu doplnil vlastní studií a výkladovými poznámkami.