Germánská božstva

 

  • Alkové

Alkové jsou dvojčata. Jedná se o syny bohů nebes. A to je taky vše, co o nich víme. Není jisté, zda patří do germánské mytologie, ale pravděpodobně ano. Podle některých pramenů se jednalo o personifikaci slunečního spřežení (obdoba římských Castora a Polluxe). Je jim přisuzována runa Algiz. Svatyně tohoto božstva se dle Tacita nacházela v posvátném háji germánského kmene Nahanarvalů.

 

***

  • Ansewez/Ásové

Rodina bohů, jejímž patriarchou byl Wotan. Nejdůležitější Ásové: Wotan, Donar, Baldr, Ziu, Heimdall. Jedná se o mladší skupinu božstev, která se smísila se staršími Vany.

 

***

  • Baldr/Phol

Jeho funkce v pantheonu kontinentálních Germánů je minimální, avšak pozdější generace mu přisoudily značnou moc. Lidé ho uctívali jako boha dobra a míru, neboť byl nejlaskavějším bohem. Mezi jeho rostliny patří jmelí, dub a třezalka. Soudil lidi a bohy, ale podle literatury jeho soudy nikdy neobstály (pravděpodobně díky jisté naivitě Baldra, která pramenila z jeho dobré povahy). Má patronát nad letním sluncem a letním slunovratem.

 

***

  • Dísy

Ochranné bohyně oslavované na podzim a spojované s vegetací. Patřily sem i Norny a Valkýry. Obecně vzato, jednalo se o ženské bohyně nižšího postavení. 

 

***

  • Nerthus

Bohyně  Země (Velká Matka Země), je zároveň i bohyní plodnosti, úrody a prosperity, pečuje o osudy lidí . V 1. st. n. l. byla podle Tacita nejvýše postavenou a uctívanou germánskou bohyní.  Jako doklad toho stojí v posvátném háji na ostrově v Baltském moři posvěcený vůz, přikrytý rouškou, jež zahaluje jeho tajemství. Dotknouti se jí smí jenom kněz. Ten pozná, je-li bohyně v tomto svém svatostánku přítomna, zapřáhne do vozu krávy a provází ji při jízdě s velikou uctivostí. Tehdy nastanou radostné dny a svátky pro všechna místa, jež bohyně poctí jako host svou návštěvou. Lidé se nepouštějí do válek, nenosí zbraně - ty jsou uzavřeny, aby k nim nikdo nemohl. 

 

***

  • Forseti/Fosite

V překladu jeho jméno znamená ,,Předsedající,, či ,,Ten, kdo stojí v čele,,. Dokáže utišit každý svár či hádku a je patronem všech diplomatů a vyjednavačů. Původně byl bohem kmene Frísů a jeho svatyně stála na souostroví Heligoland. 

 

***

  • Ing/Inguin/Inguz/Ingwine/Yngvi/Frey/Fro/Fricco/Fol

Bůh plodnosti, míru a prosperity;  zodpovědných i za růst vegetace. Jeho hlavním atributem je ztopořený úd. Některé zdroje zmiňují jeho účast na tajných sňatcích, zřejmě je tedy patronem těch, jimž není jejich láska okolím přána. Jeho jméno znamená v překladu "Pán" nebo "Předák". Je také otcem germánských kmenů Ingaevonů. Jeho runou je runa inguz.

 

***

  • Frija/Frouwa/Walburga/Fraujaz/Freyja

Bohyně války, lásky a čarodějnictví a zároveň Wodanova manželka. Je nejkrásnější z bohyň a jako taková má samozřejmě nespočítaně sexuálních dobrodružství. Wodan jí přenechává všechny bojovníky, kteří zemřeli při souboji o nějakou ženu. Kromě toho dohlíží na polovinu všech padlých bojovníků ve Folkvangu. Freyjino jméno v překladu znamená "Milovaná". Literární zdroje ji zmiňují jako kněžku bohů. Její vůz táhnou kočky (nebo ve starších verzích hranostajové). Mezi její rostliny patří prvosenka, šanta kočičí, cypriš, jmelí, mák, růže, sedmikráska, jahodník, myrta, jetel, myrhovník, styrač a santal červený. Je po ní pojmenován pátek (Freitag - něm.; Friday - angl.). 

 

***

  • Nikwuz

Duchové vodní říše.

 

***

  • Hel/Hella

Bohyně germánského podsvětí Helheimu, kam přijdou všichni, kteří nezahynou hrdinskou smrtí v boji, tzn. zemřou nemocí nebo stářím. Je napůl bílá a napůl černá (někdy také popisována jako napůl krásná žena a napůl hnijící mrtvola).

 

***

  • Wotan/Wodan/Woden/Wuodan/Godan/Wodanaz/Ódin/Oden

Nejvyšší bůh smrti, války a magie, bůh bouře a větru, bůh hněvu. Je také bohem extáze a šamanských kouzel. Jako vůdce armády mrtvých válečníků způsobuje noční bouře (viz. Wilde Jagd - Divoký hon). Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat. Když putuje Mittilagartem, doprovází ho jeho živí bojovníci - berserkové nebo ulfhednarové, kteří jsou v bitvách známi svojí až fanatickou zuřivostí. Wodanovo jméno má pravděpodobně svůj původ ve starogermánském výrazu wátos, tj. nepříčetný, posedlý. Mezi jeho rostliny patří jasan, jedle, jmelí, laskavec, styrač a jilm. Tzv. Wodanovo znamení umožňuje umírajícímu vstup do Valhally, i když nezemře na bojišti - jedná se o rituální poranění hrotem kopí. Jeho dnem je středa (Wednesday - angl.). Vztahuje se k němu runa Ansuz a Othila.

 

***

  •  Valkýry

Jedná se o Dísy, které s nornou Skuld vybírají na bitevních polích duše padlých válečníků hodných Valhally - tzv. Einherjové. Slovo Valkýra znamená doslova: ,,vybrat ze zabitých,,.  Dle pověstí se jedná o krásné, rusovlasé dívky, ozbrojené štíty, oštěpy a přilbami, jež slouží svému bohu Wodanovi. Valkýry, jezdící do bitev na okřídlených koních, dle Wodanových pokynů řídily boj, střežily válečníky nebo je nechávaly padnout. Mají moc vyvolávat ty, kdo zahynou, a určovat vítězství. V dobách míru obsluhují a rozptylují padlé válečníky ve Valhalle.

 

***

  • Mani/Mano

Bůh Měsíce, bratr Sunny. Řídí měsíční vůz na obloze.

 

***

  • Norny

Tři sudičky germánské mytologie. Jmenují se Urd (Osudová), Verdandi (Stávající) a Skuld (Co musí být), zastupují tak minulost, přítomnost a budoucnost. Úkolem noren je tkát pavučinu osudu - wyrd. Skuld mj. spolu s valkýrami v bitvě vybírá padlé a rozhoduje, jak dopadne boj; v jistém smyslu je vládkyní valkýr.

 

***

  • Sunna

Bohyně Slunce, sestra Maniho a Sinthgunt. Řídí sluneční vůz na obloze. Její runou je Sowulo.

 

***

  • Donar/Thunor//Thunraz/Þórr

Bůh hromu, blesků, deště a zároveň i ochránce (bratr) lidí. Jeho znakem je svastika, jakožto symbol pohybu a energie a jeho zbraní je mocné posvátné kladivo. Mezi jeho rostliny patří cesmína, líska, dub, kopretina, jeřáb, sporýš, bříza, dobromysl, sedmikráska, hlodáš, kopřiva, bodlák a hloh. Jeho dnem je čtvrtek (Donnerstag - něm.). Jeho runami jsou Uruz, Thurisaz a Raido.

 

***

  • Ziu/Tiu/Tý/Teiwaz/Týr               

Bůh války a oblohy. Patrně až do 1. st. n. l. byl uctíván některými germánskými kmeny jako nejvyšší bůh. Jeho posvátným dnem je úterý (ze starogermánského ziestag/ziostag - Ziův den; v dnešní němčině Dienstag). Jeho runou je Teiwaz.

 

***

  • Wulþuz/Ull

Vynikající lučišník a lyžař, bůh zimy.

 

***

  • Wanizaz/Vanové

Germánští bohové a bohyně z rodiny, do níž patřili Ing a Frija. Ve srovnání s Ásy byli mírnější, uhlazenější a více se zajímali o otázky spojené s plodností. 

 

***

  • Ostara

Je bohyní jara, plodnosti, vegetace, znovuzrození. Je vzývána při březnových slavnostech jarní rovnodennosti, kdy se vše živé probouzí znovu k životu. Vztahuje se k ní runa Berkana.

 

***

  • Perchta, Holda, Harke

Germánské (nižší) bohyně orby a zimního období, uctívané hlavně v oblasti Alp a v části dnešního jižního Německa (Bavorsko).

 

***

  •  Tanfana

O této bohyni se dozvídáme pouze u Tacita v jeho díle Germania, kde líčí zničení její svatyně Římany na podzim r. 14 n. l., tedy právě v době, kdy zde probíhala slavnost na počest této bohyně. Byla uctívána germánským kmenem Marsů; šlo patrně o jakýsi kult. Přese všechny zprávy, jenž uvádí Tacitus, je význam tohoto božstva zahalen tajemstvím. Např. v knize ,,Staroněmecké obětní zvyky,, od Paula Hermanna je označována jako obětní bohyně a dárkyně žní a je spojována s podzimní rovnodenností (což by se shodovalo s Tacitovým popisem slavnosti, při které byla oslavována), jiní ji dávají do souvislosti s rozšířeným kultem tzv. Matron (ochraného božstva plodnosti a úrody) v Porýní.

 

***

  • Mannus

Syn Tuista, praotec všech Germánů. Někdy je ztotožňován se severogermánským Borem, jenž ho pravděpodobně později nahradil v severogermánské mytologii. Měl tři syny - Inga, Irmina a Istaeva, kteří jsou zároveň otcové germánských kmenů Ingaevonů, Irminonů (sem spadá i naše území) a Istaevonů. Jako první se o něm zmiňuje Tacitus ve své Germánii. Vztahuje se k němu runa Mannaz.

 

***

  • Tuisto

Syn Země, zrozený z jejího klína, první prapředek v kontinentálním germánském mýtu o vzniku člověka. Jeho synem byl Mannus. Tuistovo jméno nalezneme pouze u Tacita, jiné prameny je neznají. U severských kmenů Tuista nahradil obr Ymir a celý příběh o stvoření je propracovanější a má dramatičtější ráz.

 

***

  • Irmin/Hirmin

Jeden ze tří synů boha Mannuse. Jeho jméno znamená ,,silný,, nebo ,,vznešený,,. Uctíván byl u starých Sasů. Jedná se pravděpodobně jen o jiné jméno boha Zia nebo Wodana. O místě, kde stála jeho svatyně a tzv. Irminsul se vedou spory; některé prameny odkazují na bývalé saské hradiště/hrad Eresburg či posvátný háj Sasů v Engernu.

 

***

  • Baduhenna 

Fríská bohyně války. Sám Tacitus ve svých spisech píše, že v r. 28 n. l. bylo nedaleko posvátného háje této bohyně popraveno na 900 římských zajatců. Baduhenna - Badu (zn. bitva), henna (zn. služebnice).  

 

***

  • Nehalennia

Patrně šlo o frískou  bohyni moře, plodnosti a hojnosti. Některé prameny uvádějí dokonce její keltský původ.  Nehalennia měla dvě svatyně zdobené četnými oltáři: jeden v Domburgu na ostrově Walcheren a jiný u Colijnsplaat na břehu Oosterschelde.  Oba jsou nyní na dně  Severního moře kvůli častým povodním v Nizozemsku. Ve 2. a 3. st. n. l. stály dle archeologů v oblasti dnešní provincie Zeeland přinejmenším dva až tři chrámy této bohyně. Nehalennia je často zobrazována coby bohyně Matka s jablky, chlebem či s lodní přídí. Jako společníka má psa.

 

***

  • Sinthgunt

Bohyně v germánském bájesloví. Zmínku o této bohyni najdeme v Merseburských zaklínadlech, kde vystupuje jako sestra bohyně Sunny. Její význam není zcela jasný. Někteří ji přiřazují k měsíčnímu božstvu, Dísám, Valkýrám..., germanista Wolfgang Beck ji např. zařazuje v kontextu Merseburských zaklínadel jako pouhou ,,situační bohyni,, po boku Sunny.

 

***

  • Hludana

Germánská bohyně, jejíž jméno se nachází v pěti latinských nápisech: tři jsou z Dolního Porýní, čtvrtý z Münstereifelu a pátý z Beetgumu ve Frísku - všechny jsou datovány mezi lety 197 - 235 n. l.

 

***

  • Hariasa

Je jméno germánské bohyně, která je zmíněna na votivním kameni z r. 187 n. l., nápis zní: ,,Pro bohyni Hariasu... Ulpius Actus, duplicarius Ala Sulpicia a jízdní strážce guvernéra, občan z Colonia Traianensis, roku 187, splnil svůj slib dobrovolně a podle zásluh,,. Patrně šlo o bohyni války (germánské slovo Harja znamená vojsko, boj, válku). Rudolf Simek např. srovnává tuto bohyni se severskou Valkýrou Herjou.

 

***

  • Sandraudiga

Patrně jde o germánskou bohyni, jejíž jméno se nachází na votivním kameni ze Severního Brabantska (Nizozemsko), nápis zní: ,,Deae Sandraudigae cultores Templi,,. Někteří badatelé ji uvádí jako bohyni hojnosti a plodnosti.

 

***

  • Saxnōt

Jeden z nejvyšších bohů germánského kmene Sasů. O tomto bohu se poprvé zmiňuje rodokmen králů Essexu, kde je Saxnōt vydáván za Wodanova syna. Další zmínka pochází z křestní formule/slibu Sasů z 9. století: ,,End ec forsacho allum dioboles uuercum and uuordum, Thunaer ende Uuôden ende Saxnôte ende allum thêm unholdum thê hira genôtas sint,, což ve volném překladu znamená: ,,Vzdávám se všech skutků a slov ďábla, Thora, Wodena a Saxnōta a všech ostatních, kteří jsou jejich společníky,,. Význam tohoto božstva nám však zůstává neznámý. Jacob Grimm jej spojuje s bohem Ziem/Teiwazem, naproti tomu Rudolf Simek  ho dává do souvislosti s bohem Ingem/Freyem.