Merseburská zaklínadla

Merseburská zaklínadla tvoří dvě sbírky raně středověkých zaklínadel, která jsou sepsána ve staré hornoněmčině. Jedná se o jediné známé příklady před-křesťanské ústní lidové slovesnosti starých Germánů.
Dílo bylo objeveno v r.1841 německým historikem Georgem Waitzem, který jej nalezl v teologickém rukopisu z Fuldy, sepsaném v 9. nebo 10. století. Rukopis byl uložen v knihovně katedrály v Merseburgu – odtud název. I v současné době přetrvávají spekulace o datu stáří těchto zaklínadel. 

První merseburské zaklínadlo

Eiris sazun idisi, sazun hera duoder;

suma hapt heptidun, suma heri lezidun,

suma clubodun umbi cuoniouuidi:

insprinc haptbandun, inuar uigandun!

 * * *   

Jednou se sesedly Dísy, sedly sem a tam a tam,

Jedny sepnuly pouta, jedny ochromily vojsko,

Jedny uvolnily posvátná pouta:

Unikni z pout, uteč nepřátelům!

Dísy se udávají v tomto kontextu jako bytosti příbuzné Valkýrám (v severské mytologii jsou dísy Norny), které se snesly ze vzduchu ve třech zástupech na zem na pomoc vojsku. Jeden zástup uvrhl nepřátele do pout, druhý ochromil nepřátelské vojsko, třetí zástup uvolnil pouta zajatců v nepřátelském vojsku. „Posvátná“ pouta mají údajně znamenat dubová pouta, kterými ovíjí král nebo kněz ty zajatce, kteří mají být obětováni bohům. 

Druhé merseburské zaklínadlo

Phol ende uuodan uuorun zi holza.

du uuart demo balderes uolon sin uuoz birenkit.

thu biguol en sinthgunt, sunna era suister;

thu biguol en friia, uolla era suister;

thu biguol en uuodan, so he uuola conda:

sose benrenki, sose bluotrenki, sose lidirenki:

ben zi bena, bluot si bluoda,

lid zi geliden, sose gelimida sin!

  * * *   

Phol a Wodan jeli do lesa.

Tu se stalo Baldrovu koni, že si vymknul nohu v kotníku.

Tu ho zařekla Sinthgunt a Sunna, její sestra.

Tu ho zařekla Frija a Volla, její sestra,

tu ho zařekl Wodan, který uměl uzdravovat,

jak vymknutí nohy, tak výron krve,

tak vykloubení údu:

kost ke kosti, krev ke krvi,

úd k údu, jako by byly slepené!

*Pozn.: Phol je pravděpodobně jedno z několika jmen pro Baldra, ačkoliv to v textu vypadá jako samostatné jméno některého z dalších germánských bohů. Různé prameny dále uvádějí, že jde jen o jiné jméno bohyně Volly/Fully.

Srovnávací mytologie udává, že magická formule: „kost ke kosti, krev ke krvi, úd k údu!“, se téměr doslovně objevuje i v indické Atharvavédě, tzn. védě zaměřené na drobnější magii a uzdravování nemocí. Ve 14.století zaříkadlo cituje český učenec Tomáš Štítný ze Štítného. Mimo indoevropský okruh jej zná i finský epos Kalevala. Pomocí formule skládá matka zabitého hrdiny Lemmikaïnena jeho tělo a navrací mu život, v českém překladu: „nech ať maso k masu přilne, ke kosti kost a úd k údu!“. Zaklínadlo je evidentně velmi rozšířené a staré ještě z doby před rozpadem indoevropské jazykové jednoty.