Germánská mytologie

 ~ mytologie pevninských Germánů ~

Kromě mytologie, kterou uvádí severská starší Edda a později i sám autor mladší Eddy Snorri Sturluson, existuje také starodávný mýtycký příběh o zrodu germánského etnika. Jak uvádí římští historikové, mezi nimi především C. Tacitus, Germáni odvozovali svůj původ od boha Mannuse, který byl synem Tuista, jenž se zrodil z lůna Matky Země. Mannus měl tři syny - Inga, Irmina a Istaeva (viz. obr. nahoře), ze kterých se zrodily tři velké pragermánské kmeny - Ingvaeoni, Herminoni a Istvaeoni.

Tato mytologie se tak patrně tradovala mezi Germány až do jejich christianizace. Poté byla nejspíše rozšířena a upravena severogermánskými kmeny Skandinávců, kteří ji později podrobně zapsaly do islandských rukopisů (viz. Edda). Tyto rukopisy byly ale sepsány autory žijícími již v křesťanském prostředí. Tudíž vyvstává otázka, zda-li tato díla nebyla náhodou ovlivněna křesťanskou věroukou (viz. např. Odinova oběť viselce na světovém stromu Yggdrasilu připomíná až nápaditě Kristovu oběť na kříži nebo první stvořený pár lidí - Ask a Embla, jenž představuje obdobu Adama a Evy z Bible...). Jak dalece se ovšem vzájemně ovlivňovaly křesťanství a víra seveřanů, nelze s jistotou určit!

A proto se já osobně přikláním spíše k této mytologii pevninských Germánů, kterou nám popisuje Tacitus, i přesto že je neúplná. Věřím, že staří (pevninští) Germáni měli podrobnější a bohatší výklad své mytologie, který  je nám ovšem zatím skryt. 

 e 

Z mytologie Langobardů

***

I přes všechny tyto písemné nedostatky, týkající se mytologie pevninských Germánů, se nám naštěstí zachoval jeden významný spis od langobardského historika a benediktinského mnicha Paula Diacona. Jeho dílo ,,Historia Langobardorum,, nám přináší de facto jedinou písemně zaznamenanou mytologii o zrodu jednoho germánského etnika; u jiných historiků, jako byl Tacitus, Jordanes, Řehoř z Tours či Saxo Grammaticus, mytologický prazáklad, kde dokonce vystupují po boku kmene i jeho božstva, nenajdeme. Langobardi ostatně mají vztah i k našemu území, kdy zde v době stěhování národů vytvořili mocnou říši v čele s králem Wachonem ze slavné dynastie Lethingů; za místo Wachonova hrobu je považována mohyla Žuráň na jižní Moravě.

...V dáli leží ostrov zvaný Scadanan, kde žije malý kmen zvaný Winnili. Ten je rozdělěn do tří kmenů. Jednoho dne se však jeden kmen odtrhl, aby tak putoval a nové hojnější území pro sebe našel. Vůdci tohoto kmene byli bratři Ybor a Agio a jejich matka Gambara. Tu došli na území zvané Scoringa, které však ovládali Vandalové s jejich náčelníky, z nichž jeden se jmenoval Ambri a druhý Assi. Ti dali kmenu Winnili na výběr: buďto budou odvádět poplatek nebo proti nim budou bojovat. Kmen Winnili byl však hrdý a odvážný a nabídku Vandalů odmítl se slovy: ,,Je lepší zachovat svoji čest a svobodu zbraněmi, než-li se nechat nečestně vydírat,,. Tak se Vandalové připravovali na boj a vzývali při tom svého boha Godana, který jim odpověděl: ,,Koho uzřím jako prvního při východu slunce, tomu dám vítězství,,. V tom samém čase Gambara se svými dvěma syny prosila bohyni Freju, ženu Godanovu, o pomoc, jelikož jejich kmen postrádal bojovníky. Tu dala jim Freja radu, aby při východu slunce si všechny ženy z kmene Winnili vlasy svázaly před své tváře jako vousy, a daly se v pochod s jejich muži.
Když se tak stalo a slunce začalo vycházet, otočila Freja Godana na jeho posteli tváří k východu a probudila ho, a on tak spatřil ženy z kmene Winnili a odvětil: ,,Kdo jsou ti dlouhovousí?,, Freja mu odpověděla: ,,Můj pane, nyní si jim dal jméno, dej jim také vítězství.,, A bůh Godan také tak učinil. Od té doby se kmen Winnili nazývá kmenem Langobardů.