Markomanské runy

První zmínka o těchto ,,runách,, pochází ze spisu De Inventione Litterarum od mohučského arcibiskupa Rabana Maura (780 – 856 n. l.), jenž patřil k družině franského císaře Lothara I. Jde o mix staršího futharku s anglosaským.Vzhledem k tomu, že se tyto ,,runy,, vyskytují jen v některých těchto rukopisech, ale nejsou k vidění na žádném jiném rukopisu z oné doby, se usuzuje, že v tomto případě šlo o smělý pokus tehdejších mnichů skloubit latinu s runami nebo ji snad dokonce nahradit těmito runovými symboly, aby tak dali na odiv ,,nadřazenost,, Franské říše, jejíž panovníci se považovali za pokračovatele římských císařů a antické kultury. Nemůžeme tedy s jistotou určit, zda-li mají tyto ,,runy,, prazáklad v některé germánské kmenové společnosti. Je záhadou i to, proč Rabanus přiřkl runy právě Markomanům a ne jiným germánským kmenům.