Sumbal

Picí scéna na gotlandském runovém kameni (Švédsko).

Sumbal (ze staré hornoněmčiny), psaný též symbel či sumbel, je společně s bluozanem jednou ze dvou základních pohanských ceremonií. Skládá se z obřadních kol přípitků, přísah a průpovídek. Existují dva druhy Sumbelu, první je odvozen z islandské tradice, druhý pro změnu z anglosaské. Hlavní rozdíly jsou tyto: v Islandském sumbelu se připíjí na tři, maximálně čtyři kola a Sumbel končí po naplnění tohoto počtu. Všichni přítomní se sumbelových přípitků účastní. V Anglosaském sumbelu není počet kol pevně určen, ale obvykle jich bývá mnoho a Sumbel může takto pokračovat i po několik hodin. Sumbel je ukončen, jestliže vedoucí Sumbelu (rohometčík:) cítí, že Sumbel skončil, ať už inkompetencí účastníků nebo nedostatkem alkoholu. Přestože i zde se účastní všichni pohané, někteří se mohou účastnit poněkud „více“. Duchovní a sociální význam Sumbelu je u obou druhů Sumbelu stejný a je popsán dále v článku.


I. Jak na Sumbel
Úlohy a logistika
1) Vedoucí Sumbelu. To je osoba, která zahajuje, ukončuje a řídí průběh rituálu. Obvykle, i když ne vždy, je vedoucím Sumbelu (dále jen vedoucí) náčelník hostitelského klanu nebo vážená osoba, kterou výše zmíněný náčelník požádal či vyzval k této funkci. Tento člověk má potom na starost shromáždění potřebného vybavení, pitiva a přípravu místa k rituálu. Pokud se koná uvnitř, zajistí osvětlení v dostatečné, leč ne dráždivé míře. Měl by zajistit, aby při samotném rituálu docházelo k minimu vyrušení a zádrhelů, aby se účastníkům dobře pilo a nebyli obtěžování běháním pro lahve a podobně. Lahve, popřípadě jiné nádoby s pitivem by měly být umístěny v dosahu rukou, ale ne očí. Pokud jsou přítomni i sumbeloví nováčci, je povinností vedoucího objasnit jim pravidla a význam Sumbelu, aby všichni chápali, co se bude dít.


2) Thyle. V Anglosaském sumbelu se obvykle vybírá jedna osoba do funkce sumbelový Thyle, zvláště v případě většího shromáždění, kde se ne všichni účastníci dobře znají. Úkol Thyle je zajistit při Sumbelu slušnost a zpochybnit (odmítnout) vznesenou přísahu, pokud se domnívá, že daná přísaha je nesplnitelná, extrémně nemoudrá či nešťastná. Thyle by také měl být schopen poradit v otázkách sumbelového protokolu, tradice a způsobu připíjení, pokud tato otázka vyvstane. Obvykle se tato funkce ukáže jako nepotřebná, ale někdy může být velice užitečná. Pokud shromáždění (nebo organizátoři) nevědí dopředu, zda tato funkce bude potřebná, je možné určit Thyle pro jistotu. Thyle, pokud je určen, by měl být zkušený, duševně vyspělý a respektovaný s dobrými znalostmi naší víry a zvyků.


3) Místo. Sumbel se zdá být velmi jednoduchým rituálem, který se může konat kdekoliv, kde to shromážděným vyhovuje.
 

 
4) Nádoby. Pro Anglosaský sumbel má každý z účastníků svou nádobu (roh, kokos, hrnek — podle libosti). Navíc je třeba jeden kolující velký roh hojnosti. V Islandském sumbelu se používá pouze velký roh, žádné osobní nádoby nejsou třeba.

5) Pitivo. Pro Sumbel se obvykle používají kvašené nápoje jako medovina, pivo nebo ležák, někdy i tvrdší alkohol. Kvašený alkohol má pro nás i svůj symbolický význam. Kvašení je symbolem duševní a duchovní inspirace, a tím je spojeno i s Wotanovým ódraedirem. Může představovat i proces zrození, činnost studnice Wyrdu. Proto by se měl při Sumbelu používat spíše alkohol kvašený než pálený nebo jinak připravovaný. Autorka mimo jiné doporučuje mít při Sumbelu po ruce i nápoje nealkoholické, a to pro potřeby dětí, abstinentů a těhotných žen. K tomu se potom hodí jablečný mošt nebo alespoň šťáva. Symbolika jablka je podobná jako u medoviny, navíc je jablko obzvláště posvěceným plodem přírody (Iðunna). V Sumbelu po anglosaském způsobu si každý plní svou nádobu podle chuti. 

  

Otevření nebo-li zahájení Sumbelu
Vedoucí otevře Sumbel naplněním velkého rohu, poté přivolá božstva a ostatní bytosti, aby se Sumbelu zúčastnily. Leckterý vedoucí preferuje speciální přípitek Wotanovi a jeho inspiraci,jiní prostě svolají všechny bytosti nemidgardského původu. Poté se vedoucí napije z rohu a prohlásí Sumbel za zahájený. V Anglosaském sumbelu se všichni účastníci napijí ze svých nádob a přivolané bytosti pozdraví tak, jak je jejich zvykem. Islanďané též pozdraví, ale bez pití (mimochodem, modení tradice „připíjení na něco“ nejspíš také pochází z tohoto rituálu, i když už dlouho postrádá svůj původní duchovní význam). Tím se otevře první kolo Sumbelu, které je vždy zasvěceno bohům a bohyním Ásatrú. Vedoucí po přípitku předá roh další osobě, která roh převezme a zvolá přípitek, poděkování, píseň, báseň nebo se jinak religiózně vyjádří na adresu preferovaného boha či božstev. Při Anglosaském sumbelu je dobrým zvykem, po dobrém přípitku, že i ostatní účastníci zvednou své nádoby a tomu či onomu bohu připijí. Pokud se jedinec rozhodne nechat si svůj přípitek pro sebe, je to jen jeho věc. Za normálních podmínek nesmí být ten, kdo drží roh, přerušován a nikdo nesmí nahlas mluvit, až na drobné poznámky či chválu za dobře pronesená slova. Jedinou výjimkou je, pokud někdo pronese přísahu, kterou Thyle nebo většina hodnotí jako krajně nemoudrou či i nešťastnou, anebo pokud mluvčí připije na něco, co je zvykem a shromážděnými neakceptovatelné.

  

Bragafull
Když roh dojde po „božském“ kole zpět k vedoucímu, může tento před zahájením druhého kola nabídnout tzv. bragafull. Ten se sice mezi dnešními pohany neobjevuje příliš často, ale jak se zdá, tak byl tradiční součástí Islandského i Anglosaského sumbelu. Je to přípitek věnovaný minulým i budoucím činům a přání štěstí hostitelskému klanu. Pokud vedoucí Sumbelu není náčelníkem hostitelského klanu, pak hostící náčelník je tím, kdo bragafull nabízí. Ostatní účastníci pak připijí a pozdraví, případně pronesou vlastní průpovídky, pokud náčelník mluvil dobře a vyjádřil ducha i směřování klanu (pokud ostatním prostě promluvil z duše). Bragafull není plným kolem, ale spíše samotný přípitek náčelníka komentovaný ostatními.



Druhé kolo
Po přípitku Bragafull zahájí vedoucí druhé kolo, které je věnované předkům a hrdinům (někdy bývá toto kolo ještě rozděleno do dvou, na předky a hrdiny). Každý pak připíjí svým předkům (libovolnému počtu) nebo připije na inspirující činy osoby z minulosti. Hrdinství je široce položený pojem a může se vztahovat jak k válečnickým činům, tak k těm, které povznášejí ducha společenství. K těm, které jsou podstatné pro naše vnímání světa a námi samotnými chápané jako hrdinské. Kolo probíhá stejně jako to předchozí. O přípitcích by se ale nemělo diskutovat, protože to narušuje běh rituálu.
 

Třetí kolo a kola následující
Po kole pro předky a hrdiny se Sumbel otvírá pro přípitky, písně, básně, příběhy, citáty či čtení, vznášení témat důležitých pro naši víru, přítomné jedince či klany. Učastníci mohou připíjet na své činy, které se chystají udělat, mohou připíjet na to, co právě dokončili, co se podařilo jim nebo jejich klanům, mohou mluvit o přátelích a rodinách, připomínat významná i nevýznamná výročí. Toto je vhodná chvíle, kdy by stařešinové měli dávat ponaučení mladším. Vše, co je podstatné pro žití dobrých životů. I kvalitní humor je zde namístě, protože je to dobrý způsob komunikace i sblížení přítomných. Hloupé vtipy ale u Sumbelu místo nemají. Obecně řečeno probíhá třetí kolo stejně jako dvě předchozí, s velkým rohem obíhajícím stůl. Při Anglosaském sumbelu občas dochází k tomu, že některým jedincům se začnou myšlenky rozbíhat, zatímco ostatní si stále drží jasnější hlavu. Proto se po třech až pěti kolech velký roh buď postaví doprostřed stolu nebo jej drží „rohonoš“, a pokud někdo má potřebu na něco konkrétního připít nebo nevyčerpal zásobu své přípitkové inspirace, dá znamení vedoucímu, který mu předá roh, a ostatní se během přípitku ztiší.
 

Přísahy
Účastníci se během Sumbelu mohou rozhodnout ke složení přísahy. Přísaha složená během Sumbelu je nejsvětější a nejvíce svazující z přísah, tudíž by nikdy neměla být pronášena lehkomyslně nebo zbrkle, ale vždy s jasnou hlavou a cílem. Pokud někdo složí lehkovážnou přísahu, nejen že si zamotá a poškodí vlastní Wyrd, ale dost možná způsobí stejnou újmu i ostatním účastníkům Sumbelu. Takovýto přípitek se snadno může objevit u nováčků, kteří nejsou až tak seznámeni s vírou a hodnotami Evropanů. Měl by být kladen důraz na přípravu těchto jedinců před účastí na Sumbelu a na připomenutí významu sumbelových přísah před začátkem samotného rituálu. Některé skupiny skládají přísahy na prsten buď samotný, nebo zavěšený na velkém Donarově kladivu, které je během Sumbelu dostupné. Pokud skládaná přísaha zahrnuje více lidí, měli by se všichni přísahového prstenu držet. Přísaha na prsten je osvědčená součást pohanských rituálů od dávných časů až dodnes. Pokud není při přísaze dostupné žádné Donarovo kladivo, může stejně dobře posloužit i velký sumbelový roh, který symbolizuje studnici Wyrdu. Přísaha se může skládat i na předmět, který má pro přísahajícího velkou osobní hodnotu.
Mezi Anglosasy ustavovaný Thyle může vyzvat přísahajícího k objasnění přísahy, pokud se mu tato zdá býti hloupou, nesplnitelnou nebo nešťastnou. Pak musí přísahající obhájit svůj úmysl a schopnost přísahu dodržet, nebo ji stáhnout před tím, než na ní připije. Toto je bezpečnostní opatření pro všechny, aby se předešlo smůle a zamotání Wyrdu. Obvykle tato situace nenastává, protože většina z nás si svou přísahu dost dlouho dopředu promýšlí.
 

II. Význam Sumbelu
V nejzákladnějším smyslu se Sumbel koná kolem studnice Wyrdu a Mímirovy studnice, jako nádob lidské moudrosti a kolektivního nevědomí. Sumbelový roh a nádoby účastníků jsou zhmotněním těchto dvou zdrojů, a proto to, co při Sumbelu pijeme, je voda ze studnice Wyrdu. Pokud nad rohem promlouváme, vkládáme svá slova a myšlenky přímo do Wyrdu, tedy do „toho co je“, tato slova tedy v důsledku mohou ovlivnit to, co se v budoucnu stane (jak je vidět, tak křesťan si nevymyslí ani vlastní přípitek). Pokud mluvíme o svých činech, o předcích a lidech cti, kteří tu již nejsou, vkládají se naše slova do Mímirovy studnice, tedy do zásobárny kolektivního vědění evropského lidu. Proto je nutné, aby naše slova a myšlenky při Sumbelu byly čisté a srozumitelné.
Ve chvíli, kdy stojíme kolem těchto studnic v přítomnosti božstev, zde není žádné místo pro hlouposti a lži, protože lidi kolem zmást lze, nikoli božstva, a každý takový pokus udělá hlupáka akorát z toho, kdo se o to pokusí.
Jiný význam Sumbelu je nejen poctít a připomenout předky, ale také nasytit jejich duše oslavou jejich činů a medovinou. Předkové nám v našich životech pomáhají, jsou zde s námi a to, že na ně připíjíme, je jenom „dar za dar“, jak praví Hávamál. To nám pomůže zajistit správné a obousměrné vztahy nejen s našimi předky, ale i s bohy, kterým připíjíme.

 

 
Budování víry a důvěry
Sumbel je podle zkušenosti mnoha pohanských společností jedním z nejsilnějších prostředků k vytvoření hlubokého chápání víry a důvěry mezi členy klanu, kmene nebo společnosti shromážděné k rituálu. Tyto vztahy, založené na jednotě a důvěře, jsou posilovány v sociální i metafyzické sféře právě opakováním Sumbelu. Neexistuje jednoduchá cesta jak pochopit význam Sumbelu, musí se prožít. Navenek může být podávání rohu a povídání sice pěkné, ale… ve skutečnosti se srdci a duchu při Sumbelu na tolika úrovních děje najednou tolik věcí, že takové poznání může být dosti drtivé. Pro mnoho pohanů je Sumbel nejhlubším a nejupřímnějším ze všech rituálů.