Armanenský futhorkh

Další a pravděpodobně nejrozporuplnější variantou runového futharku je takzvaný Armanen. Jeho autorem byl známý Vídeňský spisovatel, okultista a ariosofista Guido von List(1848 – 1919), na obrázku dole. V roce 1902 po operaci šedého zákalu na řadu měsíců ztratil zrak a tehdy se mu prý zjevily runy, které jako první seřadil do osmnáctičleného futharku. V jeho podání byla před- křesťanská germánská společnost výrazně patriarchální, veškerá práva patřila výhradně mužům. Germánské náboženství bylo rozděleno do několika tříd, kdy Wotanismus bylo náboženstvím prostého lidu, kdežto kněžstvo povýšil na elitní skupinu gnostických, hierofantských zasvěcenců tzv. Armanenschaft. Při detailním popisu jeho učení a struktury se inspiroval zednářskou a rosen- kruciánskou symbolikou a učením, včetně desetistupňového kabalistického stromu života. Podle Lista v 8.století Armanenští kněží ve strachu před nástupem křesťanství předali své učení židovským rabínům, kteří jej zapsali do kabalistických knih. Ve svém zkoumání se List opíral spíše než-li o vědecký výzkum o své jasnozřivé stavy. Jak to bylo s Listovým vlastním pohanstvím, těžko říct. V roce 1898 se připojil ke kampani Los von Rohm, která vyzývala rakouské pangermány k tomu, aby se odlišili od svých slovanských sousedů souborem posvátných hodnot a konvertovali k Protestantství. Ví se, že byl stoupencem teosofického učení madam Blavatské a stejně jako mnoho dalších nacházel indoarijské kořeny v Hinduismu.Ve staré idealizované germánské společnosti hledal především inspiraci pro své pangermánské, nacionalistické vize. Armanenský futhark je právě onen runový systém, který se stal tak populárním v období třetí říše. Přesto byl a je dodnes oblíben i u nás, zejména mezi okultisty a hermetiky. Používal jej například známý František Bardon, který přeložil spisek "Runová magie" od jednoho z Listových žáků S.A.Kummera. (Po jeho prostudování jsem nabyl pocitu, že autor byl všechno, jen ne skutečně věřící polyteista).
 

Využití Armanenu pro vyznavače tradičního pohanství může být poněkud komplikované. Na jedné straně mluví pro, že Listovy runy lze přiřadit k osmnácti runám zapsaných v Eddě (což je dáno jednoznačnou inspirací v jeho tvorbě) a taktéž k devíti světům Yggdrasilu. Naproti tomu vyvstanou velké těžkosti, pokud se je pokusíme přiřadit ke kolu čtyř ročních období, osmi svátků, dvanácti měsícům a nebo dvacetičtyř hodinovému cyklu. Zde přece jen tradiční a historicky původní Germánská čtyřiadvacítka vede. Ostatně osobně se domnívám, že ten kdo chce skutečně navázat na odkaz otců a kráčet cestou starých bohů v duchu tradiční germánské tradice by se měl držet tradičních a historicky podložených run našich předků a nikoliv uměle vykonstruovaného systému pochybného hermetika z konce devatenáctého století.