Mladší futhark

 Mladší futhark; dánsko – švédsko – norská verze

Podle Edreda Thorssona se tzv. mladší futhark vyvinul poměrně rychle během 8. století redukcí staršího futharku z 24 run na 16 run. Tato transformace je obtížně vysvětlitelná exoterními a čistě lingvistickými faktory. V situaci, kdy se zvuková stránka jazyka nezjednodušovala, ba spíše naopak, došlo ke zjednodušení písma. Starší futhark mohl být jednoduše adaptován či, jak jsme viděli výše, dokonce rozšířen, aby akomodoval jazykové změny. Místo toho došlo k jeho redukci, což znamenalo vytvoření z lingvistického hlediska méně praktického a více komplikovaného systému zápisu. Dle Jana Friese má tato redukce kořeny rázu sakrálního — náboženského a magického, přičemž je nutné vnímat užití futharku jako „abecedy“ (kterou lze užívat i k profánním účelům) jako záležitost sekundární důležitosti. S tím souhlasí též Edred Thorsson, který rovněž zdůrazňuje magicko-náboženské důvody. Jaké důvody to ovšem mohly být zcela přesně nevíme. Snad to souvisí s faktem, že v onédobě se Skandinávie stávala vlastně poslední baštou germánského náboženství.
Kontinentální Germánie byla v té době již christianizována a byť šlo mnohdy o arci povrchní christianizaci, sakrální vrstva, která ve staro  - germánské společnosti zajišťovala předávání esoterních tradic a též jednotu futharku v multitribálním germánském prostředí, a která též dle znalců této problematiky víceméně adaptovala „heretické“ ariánství pro své účely, byla christianizací vedenou papežstvím těžce postižena. Ostudnými šampióny judeokřesťanství v tomto dramatu byli franští vladaři, kteří jako první germánští vůdcové konvertovali již koncem 5. stol. a vzestup franské hegemonie na kontinentu samozřejmě vedl k šíření vlivu papežství. Koncem 6. století pak konvertoval visigótský král Rekkared od ariánství a přes odpor nepochybně vedený zasvěnci, kterým starogermánská tradice nebyla cizí, padla tato poslední ariánská opora v Evropě a proti elementům starogermánské tradice, které ariánství uchovalo, se rozpoutal církevní teror: „Tento III. Toledský koncil, jak byl oficiálně nazván, rozhodl o potlačení gótské duchovnosti. Aby toho bylo dosaženo, ariánské náboženství bylo postaveno mimo zákon, spolu s mnoha pohanskými praktikami,“ praví Nigel Pennick. Dodejme, že ony „pohanské praktiky“ byly dědictvím starogermánské duchovní tradice, které se uchovalo v rámci gótského ariánství.
Vývoj mladšího futharku musel být dokončen v době, kdy na kontinentě vládl Karel Veliký, který vedl kampaň genocidy proti Sasům, kteří se houževnatě drželi své víry. Právě doba pádu poslední kontinentální bašty, kde se starogermánský duchovní systém mohl svobodně udržovat a rozvíjet, byla dobou finalizace oné reformy, o které jsou přední znalci této problematiky přesvědčeni, že měla, jak již bylo výše zmíněno, důvody rázu sakrálního. Tato transformace ukazuje na zásadnější fakt — totiž transformaci v samotné esoterní tradici, jejímž byla transformace futharku odrazem. Jde pravděpodobně o transformaci, která souvisí s celkovým přechodem k době vikingské a odráží tedy tak severogermánskou duchovní doktrínu této doby. Zda k tomu přispělo tragické dění na kontinentě je otázkou, nicméně není to vyloučené. Stephen Flowers konstatuje: „Nelze přecenit fakt, že tato reformace runového systému ve skutečnosti odráží reformaci v řádu staré runové gildy. Systém se v době vikingské stal mnohem redukovanějším, ale autenticky uchoval tradici a mystéria staršího futharku v koncentrované formě.“ Onou „runovou gildou“ má Thorsson na mysli jakési sdružení znalcůrunové esoteriky — „runesterů“ — které nepochybně mezi Germány existovalo, ať již formalizovaně či „neformálně“, o čemž mimo jiné svědčí důsledné zachovávání struktury, kterou ustavil starší futhark po celé Germánii. Mladší futhark tak celkově odráží povahu vikingského věku.
Esoterní doktrína mladšího futharku je zachycena ve Staronorské runové básni a veStaroislandské runové básni a vykazuje zcela jasnou návaznost na starší futhark. To se mimojiné též odráží v zachování systému 3 aettů. Ačkoliv existuje několik variant mladšího futharku, toto je standardizovaná podoba, tak jak ji uvádí Stephen Flowers.