Dalekarliánské runy

Dalekarliánské runy (Dalrunes), byla pozdní verze runového písma, které bylo používáno ve švédské provincii Dalarna až do 20. století. Provincie se proto nazývá ,,poslední pevnost germánského skriptu,,.
Když Carl Linnaeus, věhlasný švédský botanik, fyzik a zoolog, v r.1734 navštívil město Älvdalen v Dalarně, učinil následující poznámku do svého deníku:

Rolníci, kromě toho že používají runové hole, stále ještě píší svá jména a sepisují svůj majetek runovými znaky, které jsou vidět na zdech, kamenech, mísách a jinde.

Dalekarliánské runy byly patrně odvozeny od středověkých run. Na konci 16. století bylo dalekarliánské písmo výhradně runové, ale během následujících staletí se více či méně jednotlivé runy nahrazovaly latinskou abecedou.
Je nám známo více jak 200 dalekarliánských runových nápisů, většinou tedy na dřevo (nábytek, svatební krabice, dřevěná obydlí, misky, měřící tyčinky atd.).